Neděle - sluníčko.
Pondělí - mlha, děšť. Pravá Anglie.
Naštěstí jsme dopoledne nemuseli ven, takže ať si prší. Páni a paní ředitelé si vytvořili skupinky a jako děti jsme počmárali pár papírů něčím, co by se mělo týkat našeho pobytu a aktivit. Činnost ne moc zábavná, ale nakonec se ukázala jako celkem potřebná.
Odpoledne bylo už akčnější. Skrze propršené město jsme se vydali na radnici v Coventry. Besedu se zdejším ředitelem školství vystřídalo povídání s Lordem starostou. Na konci besedy dostal lord starosta (stejně jako ostatní naši kazatelé) taštičku s drobnými dárky, kterou, asi zvědav, ihned rozbalil. Pobavilo mě, když první věc kterou vytáhl, byl leták naší vesnice. To si počte. Poté nás protáhli celou radnicí a ukázali nám všechny její zákoutí. Následovala ještě jedna beseda a po ní, už za tmy tmoucí cesta na hotel.
Cesta byla celkem dlouhá, takže by čas přemýšlet o různých věcech. Například jsem začal řešit, jak bych asi popsal samotnou Anglii. Zde je stručný výsledek:
Klady:
1. Kafe - kam přijdeme, tam nás s úsměvem na tváři pohostí šálkem kávy. Příjemné.
2. Dochvilnost - když se řekne v 8:30 odchod/odjezd, můžete se spolehnout, že v 8:30 celá skupina zvedá pozadí a míří pryč.
Zápory:
1, Kafe - Kdo není na soustavný přísun kofeinu zvyklý, má velice rychle problém se srdcem, spaním atd.
2. Dochvilnost - 8:30 odchod? Formalitka, stejnak tam zaručeně všichni nebudou. Budu přešlapovat na chodbě? Houby, mám ještě čas. Omyl. 8:31 = prázdný hotel.
3. Kohoutky u umyvadla i vany - kdo mohl vymyslet zvlášť teplou a studenou vodu? Z jednoho kohouku ledárna ze které mě bolí zuby, z druhého žhavá voda, že tam nestrčím ani ruce. Natož si tím opláchnout onličej.
