Neděle 11. 11. 2012

  Neděle - sluníčko.

Pondělí - mlha, děšť. Pravá Anglie.

Naštěstí jsme dopoledne nemuseli ven, takže ať si prší. Páni a paní ředitelé si vytvořili skupinky a jako děti jsme počmárali pár papírů něčím, co by se mělo týkat našeho pobytu a aktivit. Činnost ne moc zábavná, ale nakonec se ukázala jako celkem potřebná.

Odpoledne bylo už akčnější. Skrze propršené město jsme se vydali na radnici v Coventry. Besedu se zdejším ředitelem školství vystřídalo povídání s Lordem starostou. Na konci besedy dostal lord starosta  (stejně jako ostatní naši kazatelé) taštičku s drobnými dárky, kterou, asi zvědav, ihned rozbalil. Pobavilo mě, když první věc kterou vytáhl, byl leták naší vesnice. To si počte. Poté nás protáhli celou radnicí a ukázali nám všechny její zákoutí. Následovala ještě jedna beseda a po ní, už za tmy tmoucí cesta na hotel.

Cesta byla celkem dlouhá, takže by čas přemýšlet o různých věcech. Například jsem začal řešit, jak bych asi popsal samotnou Anglii. Zde je stručný výsledek:

Klady:

1. Kafe - kam přijdeme, tam nás s úsměvem na tváři pohostí šálkem kávy. Příjemné.

2. Dochvilnost - když se řekne v 8:30 odchod/odjezd, můžete se spolehnout, že v 8:30 celá skupina zvedá pozadí a míří pryč.

Zápory:

1, Kafe - Kdo není na soustavný přísun kofeinu zvyklý, má velice rychle problém se srdcem, spaním atd.

2. Dochvilnost - 8:30 odchod? Formalitka, stejnak tam zaručeně všichni nebudou. Budu přešlapovat na chodbě? Houby, mám ještě čas. Omyl. 8:31 = prázdný hotel.

3. Kohoutky u umyvadla i vany - kdo mohl vymyslet zvlášť teplou a studenou vodu? Z jednoho kohouku ledárna ze které mě bolí zuby, z druhého žhavá voda, že tam nestrčím ani ruce. Natož si tím opláchnout onličej.

úterý 13. 11.

Hurá do terénu. Vynikající krosantová snídaně se sýrem a čajem.Rozdělení na 3 skupiny a školy v Coventry, těšte se. 

Pokyny se mění za pochodu, co se řeklo večer neplatí, takže já a můj spolubydlící pan ředitel zdržujeme celou skupinu. A to jsme z pokoje vycházeli s pocitem, jak jdeme o 10 min. dříve, tudíž včas.

Černý Taxík řízený Indem jak z pohádky a auto s volantem na druhé straně nás odvezlo k první škole. 

Coundon Primary School

Škola pro děti od 3 do 11 let. 

Suprově vypadající a suprově vybavená škola. Jesličky s hypermoderními místnostmi na sledování chování dítěte, venku všude hřiště, hrací sestavy za tisíce liber.

To jen stručně na úvod. 

Na začátku nám přidělii průvodce z řad dětí, který nás povodil po celé škole. Můj opatrovník - 10.letý Lian byl průvodcem snad od narození. Bohužel, jeho level angličtiny byl značně nad levelem mojím, takže jsem pouze velmi ztěžka pochytal všechny ty skvělé věci co mi Lian říkal. A když začal vedle nás mluvit někdo jiný, už jsem jen pokyvoval hlavou, že ho vnímám. Ale vytušil jsem že ho to ve škole strašně baví.

Začínají v 8, končí ve 3. Každý den.

Mají více hodi tělocviku, hudby, dramatu či umění. Pedagogům pomáhají asistenti a všichni se tváří spokojeně.

Mr Headteacher nám pak při debatě prozradil, že jeho škola klade důraz právě na pohybové a smyslové učení. Ne na bifluňk matematiky či jazyka. 

Samozřejmostí je stejnokroj v červené barvě.

Holbrooks Primary school

O něco větší a úplně jiná škola. Kosmopolitní a světová. Hovoří se zde více než 30. jazyky. Osádku budovy tvoří děti přistěhovalců z různých koutů světa - Pákistán Somálsko, Rumunsko, Indie atd. Paní ředitelka je však značně roztěkaná a rozlítaná, neb jí příští týden čeká inspekce na kontrou financí určených právě ddětem přistěhovalců. Vypráví nám, jak dochází pro záškoláky až domů, a to je dosti nebezpečné. Každopádně škola má dostatek finančníc prostředků na financování asistentů a pomůcek pro výuku. Děti chodí do školy od 3. let a ikdyž v době příchodu neumí anglicky, ve třídě year 6 již anglicky plynně hovoří. Samozřejmotí je používání mederních technologií jako je kamera či destička od Applu na filmování výstupu.

Středa 14. 11.

Dnes nás čeká střední škola!!!

Po toulkách po jesličkách, přípravkách a malých dětech nás autobus vyvezl kousek dál po městě, abychom mohli vidět konečně i starší studenty v akci.

Grace Academy

Ujal se nás headteacher assistent - zástupce ředitele a povídal nám o své škole. Opět jde o školu kde je hodně dětí přistěhovalců.

Grace academy je ohromná a moderní škola sponzorovaná křesťanským Lordem Velingtonem. Povinností je školní kaple nebo černá či tmavá

uniforma. 

Všechny třídy mají vedle dveří jakousi výlohu, kterou je krásně do tříd vidět. Včetně těch na fyziku, chemii atd. Ředitel - manažer má pod sebou několik zástupců, kteří mají na starosti určitou část školního provozu či administrativy má pak dost času na ontrolu hodin, učitelů, žáků. Každá škola má k dispozici několik metodických poradců, ve třídách několik asistentů, jó, to se to pak učí.

Bablake School

První anglická klasika. Soukromá škola s hlavní budovou co má vnitřek jak škola z Harryho Pottera.

Děti platí školné, které není nikterak nízké. Takže na všechno je peněz dost. A je to vidět. Specializované učebny na všechno - od kuchyňky přes výtvarné dílny po hodně dobře vybavené pracovní dílny - zvlášť na dřevo nebo plasty. A sportovní zázemí? Posilovna s mnoha stroji, lezecká stěna, gymnastický sál, několik hřišť. Dále pak divadelní sál, učebny dramatu nebo menší třídy na hudební nástroje.

Čtvrtek 15.11.

A je to tady. Dnes nás vyšlou do terénu na celý den. A bez tlumočníka. Ve čtvrtek nám organizátor zdělil jakýsi klíč, podle kterého nás rozdělí na skupinky - prý aby v ní byl vždy někdo, kdo umí Anglicky. Doufal jsem, že jsem ve skupině málo nebo vůbec mluvících a že budu s někým, kdo mu bude v případě potřeby překládat. V konkurenci překladatelů a učitelů Angličtiny jsem to i předpokládal. 

Nevím jak, ale nějak jsem si zasloužil důvěru v mé linguistické schopnosti a vyslali mě do terénu s jedním panem ředitelem, co podle svých slov neumí anglicky ani pozdravit. A protože jsem ho měl předtím ve skupině už vícekrát, věděl jsem, že mluví pravdu.

Edgewick primary School

Taxík nás vyplyvl u jakési zastaralé, listím zapadané přízemní budovy. Překonali jsme dvoje mříže a čekali kdo se nás ujme. Na vrátnici (kterou má mj. každá škola) o nás věděli, takže snad dobrý. Jenže se nás ujala úplně jiná paní, než která měla podle pokynů, paní učitelka co to asi dostala za trest (nebo se tak alespoň tvářila) a začal sled ne moc příznivých informací. Ředitel - není - je někde na výjezdu. Děti - nejsou - na výletě v Birminghamu. Nevyfasovali jsme ani cedulky co jsme zač, takže jsem trochu očekával problémy. Ostatní učitelé o nás totiž nevěděli a tvářili se na nás dost nedůvěřivě. "Plynnou" angličtinou jsem všem vysvětlil že jsme teachers, jsme tu na visit a nechceme jim ublížit.

Svě hodiny jsme tedy strávili v přípravné třídě a v jesličkách. Sice hezký - mrňatům jsem napovídal jak mají poskládat dny v týdnu, měsíce a kolik je hodin, ale z mé pozice jsme přece jenom chtěl vidět v akci staší děti.

Naštěstí se nás ujala zástupkyně ředitele, která nás provedla po škole a zavedla nás za ředitelkou, která konečně dorazila.

Škola - nejchudčí část Coventry, kromě asi 4 britských dětí z problémových rodin sem chodí pouze děti přistěhovalců. Většina vůbec neumí anglicky, žije v chudých podmínkách a v pochybných komunitách. Škola jim vše hradí a všemožně hlídá, aby děti docházely do školy. Podle ředitele je v tomto směru škola úspěšná - děti co na začátku mluvily svahilsky, rumunsky, pákistánsky či všelijak jinak, se po 6. letech na této škole vyrovnají ostatním, rodilým britům.

Na závěr jsme se dočkali i starších dětí, zúčastnili jsme se hodiny čtení. Pana ředitele jsme s učitelkou posadili do skupinky dětí aby se také něco přiučil. Kolik toho zvládl, neřekl.

Po druhé hodině odpolední nás taxi vyzvedlo a přesunulo na zdejší elitní školu

Sidney Stringer Academy

Ohromná škola, kde jenom sborovna měla víc metrů čtverečných než všechny třídy naší školy. Pár kolegů už tuto školu v minulých dnech poznalo, takže žádné    dlouhé úvody a šlo se na věc. Setkání s místními, česky a slovensky mluvícími studenty. Všichni tito studenti mají romský původ. Někteří mluvili více, někteří méně. Většina je zde spokojena, někdo ale ne. Překvapil nás systém trestů. Zajímavé. 

No a to je vše. V pátek už jen závěrečná diskuze a odjezd domů.