Nácvik počátečního čtení
Nácvikem počátečního čtení se zabývají lidé odnepaměti. Postupně se v historii vydělila řada metod, z nichž některé byly účinnější, jiné méně. V současné době probíhá výuka počátečního čtení v prvních ročnících ZŠ metodou analyticko-syntetickou, genetickou a globální. Dnes se tedy učitelé, ale i rodiče mohou rozhodovat mezi těmito metodami.
S novými poznatky se každý člověk dosud ještě v největší míře setkává prostřednictvím tištěného textu. Čtení je proto hlavní činností každého člověka v jeho cestě za poznáním. Navíc dnes žijeme v době informační exploze, kdy čtení je stále důležitější. Člověk 21. století musí umět rychle a dobře (tzn. s porozuměním) číst.
Dobré a rychlé čtení je závislé na metodě. Jaká metoda ale povede rychleji k cíli a bude působit dětem radost? Takovou univerzální metodu, která by byla ideální pro všechny děti najednou, asi nikdy nenajdeme. Každé dítě, které přichází do první třídy, je jiné, jinak se vyvíjí; řeč a písmo je u prvňáčků na různém stupni vývoje chápání, již dosažená gramotnost je v různých stádiích a i rozumové schopnosti nejsou u dětí shodné. Malé procento žáků ve třídě bude vždy potřebovat více času a péče učitelů i jejich rodičů, aby mohlo čtení zvládnout.
Hlavním úkolem, ať už pracujeme kteroukoliv metodou, je probudit v dětech zájem o čtení a dovést je k hlavnímu cíli – čtenářská gramotnost t.j.čtení s porozuměním vedoucí k potřebě celoživotního vzdělávání a v neposlední řadě zájmu o literaturu.
(výňatek z článku, Vít Beran, ZŠ Kunratice)