Mé pocity z koncentračního tábora Terezín

Ve dne 16. 5. jsem společně se svým tátou vyrazil na školou pořádaný výlet do Terezína. Po vyprávění příběhů z Osvětimi, jsem od Terezína moc nečekal a myslel jsem, že to bude v pohodě. To jsem si však jenom myslel. Paní učitelky měly prohlídku dobře promyšlenou a doplněnou příběhy vězňů, že jsem se chvíli cítil, jako by okolo mě opravdu ti vězni chodili a prosili o slitování. Všude spousty hrobů a míst, kde lidé přicházeli o život. Po tomto zážitku to beru ještě vážněji a těším se, až škola zase něco vymyslí. A to, co na mě působilo v ghettu, bude jinde, třeba v Osvětimi, horší, ale budu zase o krok blíže k poznání hrůzy holocaustu. Děkuji paní Hruškové a Jelínkové za možnost projít si holocaustem, ale jinak a bezpečněji než oběti Hitlera. Hrůzné však je, že se to může kdykoliv opakovat, lidi nebuďte lehkomyslní a važte si toho, co máte, protože nikdy nevíte, kdy se můžete ocitnout ve vagonu pro dobytek, na cestě na smrt.                              

                                                                                                                                                             HRDINA