Čtvrtek 15. 11. 2012

A je to tady. Dnes nás vyšlou do terénu na celý den. A bez tlumočníka. Ve čtvrtek nám organizátor zdělil jakýsi klíč, podle kterého nás rozdělí na skupinky - prý aby v ní byl vždy někdo, kdo umí Anglicky. Doufal jsem, že jsem ve skupině málo nebo vůbec mluvících a že budu s někým, kdo mu bude v případě potřeby překládat. V konkurenci překladatelů a učitelů Angličtiny jsem to i předpokládal. 

Nevím jak, ale nějak jsem si zasloužil důvěru v mé linguistické schopnosti a vyslali mě do terénu s jedním panem ředitelem, co podle svých slov neumí anglicky ani pozdravit. A protože jsem ho měl předtím ve skupině už vícekrát, věděl jsem, že mluví pravdu.

Edgewick primary School

Taxík nás vyplyvl u jakési zastaralé, listím zapadané přízemní budovy. Překonali jsme dvoje mříže a čekali kdo se nás ujme. Na vrátnici (kterou má mj. každá škola) o nás věděli, takže snad dobrý. Jenže se nás ujala úplně jiná paní, než která měla podle pokynů, paní učitelka co to asi dostala za trest (nebo se tak alespoň tvářila) a začal sled ne moc příznivých informací. Ředitel - není - je někde na výjezdu. Děti - nejsou - na výletě v Birminghamu. Nevyfasovali jsme ani cedulky co jsme zač, takže jsem trochu očekával problémy. Ostatní učitelé o nás totiž nevěděli a tvářili se na nás dost nedůvěřivě. "Plynnou" angličtinou jsem všem vysvětlil že jsme teachers, jsme tu na visit a nechceme jim ublížit.

Svě hodiny jsme tedy strávili v přípravné třídě a v jesličkách. Sice hezký - mrňatům jsem napovídal jak mají poskládat dny v týdnu, měsíce a kolik je hodin, ale z mé pozice jsme přece jenom chtěl vidět v akci staší děti.

Naštěstí se nás ujala zástupkyně ředitele, která nás provedla po škole a zavedla nás za ředitelkou, která konečně dorazila.

Škola - nejchudčí část Coventry, kromě asi 4 britských dětí z problémových rodin sem chodí pouze děti přistěhovalců. Většina vůbec neumí anglicky, žije v chudých podmínkách a v pochybných komunitách. Škola jim vše hradí a všemožně hlídá, aby děti docházely do školy. Podle ředitele je v tomto směru škola úspěšná - děti co na začátku mluvily svahilsky, rumunsky, pákistánsky či všelijak jinak, se po 6. letech na této škole vyrovnají ostatním, rodilým britům.

Na závěr jsme se dočkali i starších dětí, zúčastnili jsme se hodiny čtení. Pana ředitele jsme s učitelkou posadili do skupinky dětí aby se také něco přiučil. Kolik toho zvládl, neřekl.

Po druhé hodině odpolední nás taxi vyzvedlo a přesunulo na zdejší elitní školu

Sidney Stringer Academy

Ohromná škola, kde jenom sborovna měla víc metrů čtverečných než všechny třídy naší školy. Pár kolegů už tuto školu v minulých dnech poznalo, takže žádné    dlouhé úvody a šlo se na věc. Setkání s místními, česky a slovensky mluvícími studenty. Všichni tito studenti mají romský původ. Někteří mluvili více, někteří méně. Většina je zde spokojena, někdo ale ne. Překvapil nás systém trestů. Zajímavé. 

No a to je vše. V pátek už jen závěrečná diskuze a odjezd domů.